„Myšlenky moderních malířů“ si vypůjčily titul ze sborníku textů umělců klasické moderny, který v 80. letech publikoval historik umění Miroslav Lamač. Parafrázují situace v malířských ateliérech - v intencích představ o výtvarném umění jako alternativy k vědeckému poznávání světa.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ryška vnímá galerii jako místo přihlašování se k její vlastní tradici a historii. (...) Přijetí omezeného hracího hřiště se ukazuje jako podmínka pro přenos konkrétních informací a jejich udržení alespoň v těch neobecnějších souvislostech. A jestli se o výsostném umění pro galerie často pochybuje, Pavel Ryška se k němu hlásí. Podobně jako se u Myšlenek moderních malířů hlásí k jejich užitnému a komerčnímu záměru. Určeny jsou pro kalendář, který by se mohl včlenit mezi sortiment galerijních či specializovaných knihkupectví a odvážnějších papírnictví.
A Ryška usoudil, že úspěchu nedosáhne jinak než symbiózou se slavnějšími umělci. Proto Myšlenky využívají lidské obsese v odhalování intimity géniů, zálibu v tom, přistihnout je v podvlékačkách. Neuvidíme sice jediného umělce a žádné spodní prádlo, zato tucet pohledů do ateliérů. Ateliér zaujímá významné postavení v uměleckého mytologii. Bývá považován za místo, kde jsou stopy génia nejčitelnější, kde lze získat další cenné informace do vlastních kartoték voyerismu. Ke svému překvapení díky Myšlenkám zjistíme, že umění dvacátého století není výsledkem excentrických duchovních hnutí, protože vychází z pečlivého studia vědy, nedodržených hygienických předpisů nebo jen odlišných fyzikálních zákonů, co ateliér opanovaly.                                           >>> z textu Jiřího Ptáčka "Hvězda a brána šedého hradu: Velký participant (2003)