| |
Invisible
stereotype - animovaný
stereogram, adjustovaný v TV monitoru, DVD-video (loop), 2004 |
|
| |
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- |
|
 |
| |
"Doufal jsem, že touto cestou
budu schopen rozlišit pri-mitivní mechanismy
vnímání od
komplexních mecha-nismů, které se zakládají na
celoživotních zvyklostech
vnímaní," napsal Bela
Julesz v roce 1965 v odborném článku vědeckého časopisu
Scientific American. Juleszovy stereogramy Random-Dot
se tehdy skládaly ze dvou
různých obrazů,
vždy z jednoho pro levé a z jednoho pro pravé oko.
Počítačový algoritmus, který oba
vzory překrývá a skládá v
jeden obraz, vyvinuli v roce 1979 Christopher Tyler společně s
programátorkou Maureen Clarkovou na Smith-Kettlewellove
očním institutu v
San Francisku.
Tyto stereogramy tvoří stovky
malých bodů, jejichž přesnou polohu
vypočítá počítač.
Na základě geometrických dat generuje
algoritmus body, které leží jednak
blízko u sebe (pro oblasti obrazu, které mají být
pro pozorovatele blízko), jednak dále od
sebe (pozorovatel je může vnímat jako
vzdálenější).
|
|
| |
>>> animovaný stereogram
(se zvukem), loop
>>> animovaný stereogram
(bez zvuku), loop |
|
| |
Jak
si prohlížet stereogramy:
1. Zahleďte se do nekonečna nebo pohledem fixujte
předmět daleko za stereogramem, který máte
před očima ve vzdálenosti vhodné
pro čtení.
Oči jsou v tomto případě zaměřeny
paralelně. Ponechte je tak a pohybujte pomalu
obrazem dopředu a zpět, dokud se efekt nedostaví.
2. Koncentrujte pohled na bod mezi špičkou
nosu a zobrazením (ntenzivně šilhejte).
Pomalým pohybováním obrazu
dopředu a zpět opět vyvoláte trojrozměrný efekt.
3.
Položte si na obrázek skleněnou tabulku
a pozorujte svůj obraz ve skle. Přitom nepatrně přibližujte
a vzdalujte obličej od předlohy, až se
vám objeví trojrozměrný obrázek.
(zdroj: www.marek.jikos.cz)
|
|
| |
|
|
|
| |
Civilizace
diagnostikova zdravý zrak a přizpůsobila mu
valnou většinu své vizuální produkce.
Vhledem k tomu, že i rozmazané vidění je
viděním (i díváním) a jedinci
s očními vadami jsou milióny let mezi
námi, jde zčásti o společenský konsensus.
Diagnóza zdravého zraku neexistuje pouze kvůli
tomu, abychom nespadli do prvního rygolu u silnice,
nýbrž také, abychom mohli rozšiřovat
například kvalitativní ideu čisté pleti
bez pórů. Dokonce jsme zašli tak daleko, že
vyvíjíme adekvátní mechanické protézy
(brýle, kontaktní čočky). Pavel Ryška
natáhl do televize pohyblivý stereogram
- technický obraz, který odpovídá konsensu
zdravého vidění, ale zato nejde odhalit žádnou
z dostupných protéz, nýbrž úmyslným šilháním.
Jenže přiznejme si: Vzhledem k silnému
impulzu (televizor bez signálu) nás asi nenapadne
na obrazovku šilhat.
Chybí mi experimentální ověření,
ale snad mohu tvrdit, že s velkou pravděpodobností si
před takovým televizorem pomyslíme, že
někdo něco nezvládl technicky ošetřit.
Možná budeme prožívat stav neúplnosti,
protože jako konzumenti si sice neděláme nárok
na pochopení uměleckého díla, ale přinejmenším
na to, že bude celistvý k dispozici. Přitom je
televizor naladěn dokonale. Jen zjistit, jak
se dívat. A tím se snad ocitáme ve dveřích
do čínského pokoje.
>>> celý text
Jiřího Ptáčka "Čínký čaj
si dáváme
o páté"
|
|
|
