homepage esej se čtyřmi lupami invisible stereotype archiv texty curriculum
  Fotografie ze sbírky dr. Weisse (Ateliér Josefa Sudka, 1.12. – 30. 12. 2005)  
  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  
 
  Alén Diviš (1900 - 1956)
český malíř
Josef Sudek (1896 - 1976)
český fotograf
Frant. Kupka (1871 - 1957)
český malíř
Alois Bílek (1887- 1960)
český malíř
Ant. Procházka (1882 - 1945)
český malíř
 

Už na první pohled to vyznívá jako fikce: Ve fotografické sbírce Moravské galerie v Brně byla při inventuře depozitáře v roce 2003 objevena složka s pěti negativy. Na všech byly vyfotografováni muži rozdílného věku a podoby. Na štítku nalepeném na starých hnědých deskách stálo jediné jméno „Dr. Rudolf Weiss“.

V dubnu 2005 se negativy dostaly na stůl konzervátorů Moravské galerie, kteří měli konstatovat jejich technický stav a posléze je předat ke katalogizaci. Konzervátor zhotovil jejich kontaktní kopie. Ke svému překvapení zjistil, že všichni vyfotografovaní mají totožnou vadu zraku odborně zvanou strabismus (lidově ji nazýváme šilhání).

Zjistilo se, že jde o negativy portrétů významných osobností českého moderního umění Františka Kupky, Aloise Bílka, Antonína Procházky, Josefa Sudka a Aléna Diviše. Jelikož negativy od sebe vzdalují odlišné roky vzniku, různé fotografické ateliéry i jistá nesourodost zobrazených osob, dá se téměř s jistotou vyloučit, že by šlo o jakousi „hru na šilhání“ provozovanou výhradně okruhem moderních umělců. Navíc na všech známých pozitivech, roztroušených po několika českých sbírkách, na příznaky strabismu nenarazíme.

Proč moderní umělci skrývali své zrakové vady? Nakolik bylo odlišné jejich vidění? Mohlo odlišné vidění ovlivnit jejich uměleckou tvorbu? Nejde o příliš přehlížený fenomén? A neměli bychom začít přepisovat teorie o hledání nového obrazu reality v 1. polovině 20. století?

Tato výstava poprvé prezentuje kontaktní kopie všech negativů. Doplněna je malou publikací, v níž se některými z výše uvedených otázek zabýváme. Ve skutečnosti jsme si Dr. Rudolf Weisse a jeho sbírku vymysleli. To však nic neubírá na závažnosti vyřčených otázek. Stále je možné ptát se, zda nejsme zajatci jakési monokultury vidění, která nám v chaosu smyslů zaručuje alespoň základní porozumění způsobům, jak umělci (a nejen ti) nakládají se světem. Strabismus postihuje každého třicátého člověka. A to je jen jedna z odchylek, kterými může být lidský zrak vybaven.

Jiří Ptáček – Pavel Ryška

>>> celý text J. "Ptáčka z katalogu k výstvě "Fotografie ze sbírky Dr. Rudolfa Weisse

Fotografie z vernisáže v Ateliéru Josefa Sudka >>>
Strabismus, šilhavost je porucha konjugovaného (osy pohledu jsou rovnoběžné) postavení bulbů. V naprosté většině případů se jedno oko dívá rovně. Druhé oko je stočeno jiným směrem. Nejčastěji dovnitř, ale oko může být stočeno i zevně nebo nahoru, či dolů.
Úhel odchýlení oka z přímého postavení se nazývá úchylka a její velikost se udává ve stupních.
Strabismus je spojen s diplopií (dvojité vidění).
Konkomitující strabismus je vada ortoptická, jde o poruchu úponu okohybného svalu na bulbus. Je vrozený, vede k amblyopii, pokud není včas léčen. Odchylka v postavení bulbů je konstantní při všech směrech pohledu. Non-konkomitující strabismus je porucha neurogenní, paréza okohybného svalu. Je obvykle získaný, spojen s diplopií v akutním stadiu. Odchylka paretického oka se zvyšuje při pohledu ve směru oslabeného svalu. Strabismus postihuje přibližně každého třicátého člověka. Často je dědičný.